Start: Náměstí Barikád, Praha 3 Žižkov, 10.00, (0 km)
Průjezd Prahou: Koněvova, Ohrada, Jarov, Průmyslová, Kbelská, D8, sjezd Zdiby, Klíčany, Vodochody, Postřižín 10.45-11.00 seřazovací zastávka v obci před areálem Autoservisu Postřižín - MotoPneu Zíka (km 28)
Trasa: Postřižín, Kozomín, Úžice, Zlosyň, Vojkovice, Hostín u Vojkovic, Chlumín, Semilkovice, Obříství, Kelské Větrušice, Kelské Vinice, Mělník (km 56) zastávka na tankování 11.30 - 11.45.
Mělník, Chloumek, Lhotka, Střemy, cca 1,5 km za obcí, těsně za hřebenem a před železničním přejezdem je odbočka se závorou VLEVO na přistávací dráhu dlouhou cca 600 m. Tady se bude odehrávat tradiční sprintové ježdění. 12.00 - 13.30 (km 67).
Protože je taky čas na oběd, uděláme to tentokrát netradičně: rozpustíme pro tuto chvíli peloton s tím, že sprintující budou sprintovat a sprintovat do úplného vysprintování a až poté si zajedou na dlabenec, no a ti, které to nebude bavit, se mohou rozptýlit po okolí a navštívit jednak krásnou podkokořínskou krajinu, jednak i místní rázovité hospůdky.
Doporučujeme: Kokořínské údolí, hospoda U grobiána v Kokoříně-Důl, hospoda Mšeno-Ráj, několik hospůdek je v Kanině a i v centru oblasti - Mšeně, jakož i za ním u známého plochodrážního stadionu.
Individuální přejezd, přesun: Střemy - Mšeno (km 74)
V tomto městě nahoře na náměstí se sejdeme tak, abychom přesně v 15.00 vyrazili na další cestu:
Další trasa: Mšeno, Lobeč, Nosálov, Žďár, Okna, Obora, Bezděz zde zastávka na oražení, cigaretku a drink 15.45 - 16.00 (km 100)
No a poslední kousek: Bezděz, Bělá pod Bezdězem, Ralsko-Kuřivody, Mimoň, Hradčany, Doksy, Poslův Mlýn u Doks. cca 17.00 (km 154).
Ubytování, stravování a napájení jest zajištěno ve výše uvedeném zařízení.
Časy zastávek jsou pouze orientační a nelze na ně v žádném případě stoprocentně spoléhat! Pořadatel výletu si vyhrazuje možnost změn v důsledku počasí a jiných nepředvídatelných a pořadateli této slovutné akce neovlivnitelných okolností.
Honza Zíka, préza
Lubor Mahulík, místopréza
Jirka Bašný, orientačník
Ráno je sice trochu pošmourné, na okolních střechách se třpytí zbytky nočního deště, nicméně silnice jest suchá a teploměr ukazuje přijatelnou "osmičku". Jen co se vypáčím z pelechu, už u vrátek stojí Kráťa, kterému (tedy spíše jeho Ténéré) jsem přes noc poskytl asyl ve své uprázdněné garáži. Vytlačíme stroje z garáže a zatímco já zalézám zpět do tepla si připravit věci a navlíknout se do anzugu, Kráťa odprdlá směrem ke svému bydlišti aby učinil totéž.
Protože chci zastihnout seřazovací náměstí prázdné, vyrážím už ve čtvrt na devět, a před školu se dostanu v půl deváté. Můj odhad je ale hrubě podhodnocen, už tady stojí asi dvacka ranních motorkářských ptáčat. Všichni jsou to hosté, člen klubu ani jeden. To nepřekvapuje, Jawáč neoplývá zrovínka časnými příchody:-(((( Poklid na chvilku přeruší jeden mlaďas na Jawce-chopperu, který majíc v úmyslu razantně zabrzdit při dojezdu před kámoši předvede nechtěnou přízemní akrobacii. Naštěstí, "předkopy" to zachrání:-))))
Naštěstí se tu začínají sjíždět i "známý ksichty" odjinad (velkou část jich tvoří kolegové z MKF neboli podle naší Dášenky "bavoráci", chichi...) no a tak je pořád co dělat, pozdravit se po zimě, potřást tlapama, pokecat, pochválit nový stroj, odění atd atd.... Docela miluju tenhle čas před startem zahajovandy, a klidně bych takhle vydržel třeba půlden. Trochu vzruchu do ranní žižkovské pohody vnese kámoš Jiřík, který se svým fungl novým VFR hledajíc cestičku na místo hrdě projel několik jednosměrek v tom nepatřičném směru. To se jaksi nelíbilo kolem náhodně projíždějící hlídce Policie, takže se s vyjícím motorem feldy vydali v jeho stopách. Své vystoupení Jirka zakončil suverénním vjetím do "zákazu" před školou a projetím květináčové zábrany. Policisté to vzali sympaticky po chodníku, načež Jiříka slušně a korektně požádali o doklady. Začal jsem větřit průser, protože všichni kolem stojíme v "zákazu", někteří z nás včetně mne ještě k tomu i na přechodu. Naštěstí (nevím jestli "zapůsobila" větší koncentrace motorkářů než je zvykem) si jenom papíry zkontrolovali a případ řešili napomenutím. Takže, bez ztráty kytičky:-))))
Úderem desáté se Honza vyšplhá na to "svoje" zábradlí před vchodem do školy a pronese svůj tradiční proslov za pozornosti skoro všech, kteří se tu shromáždili.
Deset minut po desáté se vydáme na cestu. Průjezd Prahou, tedy spíše jen Žižkovem a Hrdlořezy, probíhá bez konfliktů a problémů, a už najíždíme na Průmyslovou směr D8 a Teplice. Problémová dvoukřižovatka s Kbelskou a Kolbenovou je prázdná a v pohodě, stejně jako světla v Letňanech u Tesca. No a už je tu nuda a šeď D8. Naštěstí, jedeme po ní jen kousek, k prvnímu výjezdu na Zdiby. Zde zavedu tlupu na starou teplickou a po ní pokračujeme souběžně s dálnicí kolem vodochodského letiště až do Postřižína, kde zahneme k servisu páně presidentovic. Na velkém place před ním je seřazovací zastávka, kterou vždy ordinujeme po průjezdu Prahou, protože ten spolehlivě a vždy díky světlům roztrhá náš peloton do několika cucků.
No nic, deset minut po jedenácté zavelím pomocí zdatných klaksonů mého Ká k další etapě. Přejedeme dálnici (z mostu je interesantní pohled na přes dva kilometry dlouhou kolonu mašin) a přes zapadlé zemědělské vesničky v nížině soutoku Labe a Vltavy si to šineme osmdesátkou (tedy, my na začátku....) až do Obříství, kde se napojíme na hlavní silnici Praha - Mělník. Mnou obávané odbočení vlevo se zadaří, protože provoz je kupodivu slabý. Na pokraji Kel míjíme řetězovou bouračku, naštěstí je v protisměru a nám nevadí. Ale jsme málem příčinou další, jeden z řidičů, který dojíždí k nehodě evidentně věnuje veškerou svoji pozornost naleštěným mašinám a postřehne stojící auta na poslední chvilku. Dlouhé táhlé zaječení gum naštěstí nenásleduje tupá rána do plechu, má kliku, pašák....
Přehopkáme úděsný mělnický přejezd, no a vydáme se vstříc Kokořínsku, kraj, který mám osobně tak rád. Několik serpentín nás svede do údolí Pšovky, přejedeme trať a další vlásenky nás vyvedou kousek vzhůru do Střem. Asi dva kiláky nad vsí nahoře na hřebeni je odbočka vlevo na úzkou asfaltku, bohužel fungl nová závora je čerstvě uzamčena. Před týdnem, kdy jsem tu byl, tak tu po zámku nebylo ani potuchy. Nu což, použijeme poněkud hrbolatou vyježděnou cestičku přes pole zakončenou slušným hrbem asfaltu. S trochou obavy jej přejedu, ale je to dobrý, žádný škrtanec zespodu. To se nedá říci o všech, dost lidi se po zaparkování na malé stojánce podezřele sklání a z boku si prohlíží spodky svých tátošů.
Ale od toho tady nejsme, je čas na "závodění":-)))
Kolem půl druhé již zájem o ježdění pomaličku opadá, takže rozpouštíme grupu s tím, že je podle plánu čas na papů a ham, které si každý sežene vlastními silami v blízkém okolí. Větší či menší skupinky mizí za obzorem, no a když už zde není skoro nikdo, vyjíždím i já.
Nejprve si zajedu do Mšena obhlédnout shromažďovací místo na náměstí, no a pak už jen, kam na oběd? Variant mám vícero, ale zvítězí ta, kde to znám nejlíp - kokořínské údolí se nabízí, i s Kaninou poblíž. Vrátím se tedy kousek po hlavní zpátky (potkám Ivanhoea v protisměru) a odbočím vpravo na Kaninu. Zde parkuje před putykou dav motorek, takže pokračuju dál popískovanými serpentínami dolů do údolí. Zabrzdím u vyzkoušeného "Grobiána", ale zarazí mne dav kolegů z Jawáče hrnoucích se ven. A hned ke mně: "Cos nám to ty koni doporučil"??? No, koukám jako puk, tady jsem nikdy neměl problémy. Popravdě, byl jsem tu na dlabenci naposledy vloni na jaře, a asi se změnila obsluha do té míry, že svým nynějším laxním a neochotným přístupem vyhnala hosty ven hledat si jiné útočiště. To jsme společně našli o pár desítem metrů dále, kde je zbrusu nová restauračka přestavěná z bývalé samoobsluhy (kterou si tu dobře pamatuji). Tady je volno, obsluha přiměřená, takže se tu usídlíme a poobědváme.
Mšenské náměstí nás uvítá lehce po třetí, dav motorek ale zdaleka není ještě připraven. Chvilku tedy postojíme, než ve čtvrt na čtyři zaburácí ospalým náměstíčkem cca čtyřicet mašin při odjezdu.
Vyjíždíme na podle mého nejkrásnější část dnešní vyjížďky. Přes Lobeč a Nosálov se ponoříme do klikatých hloubek strmých pískovcových údolíček. Silnice je kupodivu kvalitní, takže se jede v pohodě. Provoz je nulový, počasí přijatelné, takže alespoň z mé strany docela pohoda. Motáme se kolem skalnatých ostrohů, hlubokými borovými lesy, projíždíme malé vesničky roubených chaloupek, prostě paráda. Ale vše končí, u Doks najedeme hlavní silnici do Bělé pod Bezdězem, což je víceméně nuda silnice první třídy. Ale musíme ji na pár kiláků použít, není jiné cesty.... Odbočíme vlevo a zarazíme na poslední zastávku v podhradí Bezdězu. Je zde sice placené parkoviště, leč po nás nikdo nic nechce.
Úderem čtvrté vyrážíme na poslední etapu, kterou bude vlastně takový kroužek kolem bývalého ruského a před tím československého vojenského prostoru Ralsko s obrovským a taky bývalým letištěm Hradčany uprostřed. První kousek cesty jedeme ještě po hlavní směrem na Mladou Boleslav, ale po pár kilometrech odbočíme vlevo do Bělé pod Bezdězem. Zde zahneme v centru opět vlevo směrem na Ralsko a podél koupaliště si ponoříme do hlubokých a nekonečných lesů vojenského újezdu. Bývalá vojenská silnice má z větší části nový "surface", což kvituji s povděkem a příjemným překvapením. Jede se tedy velmi příjemně.
Na kraji Kuřivod projedeme surrealistickými zbytky bývalé sovětské zástavby (něco jako kulisy postkatastrofického movie), dnes pravděpodobně rozebrané místními snaživci na stavební matroš. Vlastní víska Kuřivody ale vypadá díky fondům a podporám nově a zdá se že se zvedá jako bájný Fénix ze svého popela. Zde uhneme vlevo opět na hlavní silnici Mladá Boleslav - Mimoň a po ní se dostaneme až skoro do středu Mimoně. Ta už tak pěkná není, je tu patrná přeci jen jistá zanedbanost mající zžejmě své kořeny v neblahém dvacetiletém sousedství okupačních vojsk a nechuti místních lidí vzdělávat své statky přeci jen ohrožené sovětskou přítomností.
Na první velké křižovatce zahneme vlevo přesně podle cedulí na Doksy. Známá silnice, dost dlouho jediný průtah pro civilní vozidla tímhle prostorem, už má své nejlepší evidentně za sebou, o čemž svědčí hustě rozeseté hluboké díry, které prakticky občas znemožní rychlejší jízdu. Díky jedné stopě se sice lépe daří hledat "cestičku", ale ta je jen prakticky hned vedle krajnice, kterou tak úspěšně vymetám. Občas ale nějakou tu díru trefím. Naštěstí, něco se tu děje, protože více jak polovina silnice do Doks je již opatřena novým kobercem a mám dojem, že letos to bude doděláno celé. Už se těším, až to bude hotový, pak se zase bude tudy jezdit v absolutní pohodě. Široká silnice a táhlé zatáčky tu prostě lákají, bacha ale, všude kolem je hustý borový les a motorka se za lesní mechanismus těžko dá považovat:-((((
Blížíme se ke konci dnešní pouti, projedeme dřímající Doksy čekající na ruch a kvas letní sezóny, na obchvatu odbočíme vlevo a po pár stech metrech opět, podle cedulí. Ty však v okrajové zástavbě jaksi zmizí, no a protože si jaksi nepamatuju kudy přesně jsme se k Poslovu mlýnu dostali, tak musím improvizovat. Po dvou dotazech u místňáků je však jasno, musíme ale do jednoho "zákazu". S morální převahou té čtyřicítky mašin za sebou se tam vrhám, no a pohoda, po kilometru se otevře výhled na cíl cesty. Ještě kousek a jsme na místě. Pár stojících mašin ukazuje, že Herr President si zkrátil vejletík a už požívá se svojí klakou v nitru restaurace.
Po půl sedmé konečně s Jindrou a jeho retroKawou W650 vyrážíme na zpáteční etapu. Bereme to jako ryzí přesunovku, tak hurá na Mladou Boleslav a pak částečně po staré a částečně po nové až do Prahy. Je podvečer, krásně volno, nasadíme 130 a davaj. Za padesát minut stojím před vrátky, no a když zajíždím do garáže, začíná drobně pršet....
Tak pro mne končí letošní zahajovajda. S jejím denním programem jsem byl nadmíru spokojen, o večerním musí pojednat jiní, autentiční účastníci. Prej stál za to.....
JiB, orientačník
A další fotky zde v galerii:
| Žádné události |
