Ukončovací jízda JAWA klubu Praha
20. 10. 2001
Start: 9.00 - 10.00 Náměstí barikád, Praha 3 - Žižkov, horní část před budovou základní školy (slepá ulice)
Výjezd z Prahy: po trase Ohrada, Jarov, Průmyslová, Jižní spojka, Barrandovský most, Chuchle. Benzínky jsou k dispozici na Koněvové, Hrdlořezích (Shell), Průmyslové (AGIP, Total) a na Jižní spojce (OMV 2x, Aral 2x).10.30 - 10.45 zastávka na seřazení a čekání na opozdilce na parkovišti u pumpy ARAL v Malé Chuchli, 200 m za železničním mostem.
1. etapa: Radotín, Třebotov, Kuchař, Mořina, Hlásná Třebáň, Karlštejn - zde zastávka naproti pumpě na seřazení, cca 11.15 - 11.30. Pumpa je v Radotíně.
2. etapa: Karlštejn, most přes Berounku, Vlence, Liteň, Leč, Skuhrov, Porbrdy, Vižina, Osovec, Osov, Velký Chlumec, Dobříš - zde zastávka na seřazení na náměstí, cca 12.00 - 12.10. Zájemci zde mohou poobědvat a na letiště dojet za davem....
3. etapa: Dobříš, Obořiště, Dlouhá Lhota, na konci obce vpravo na neznačenou silnici na most přes dálnici, asi 200 metrů za ním je letištní plocha. Obě dráhy vpravo od silnice jsou nám k dispozici, ale AŤ NIKOHO NENAPADNE JEZDIT VLEVO OD SILNICE - TO JE LETIŠTĚ S NORMÁLNÍM PROVOZEM, A PLATÍ TAM ABSOLUTNÍ ZÁKAZ VJEZDU. KDO SE TAM VYDÁ, BUDE MÍT CO DO ČINĚNÍ S NÁMA...A NEBO MU PŘISTANE AJRÁK NA HLAVU. Zde zastávka na sprintíky a podobné radovánky ze scénáře našeho slovutného pana prezidenta, 12.30 - 14.30. Pumpa je na výjezdu z Dobříše.
4. Další trasy jsou děleny dle počasí na variantu ST (sucho, teplo) a na MZ (mokro, zima)
5. etapa MZ: dále přes letiště, Kotenčice, Pičín, Buková, Hostomice, Bezdědice, Radouš, Libomyšl, Bavoryně, Zdice - zde jen zastavení na seřazení na vjezdu do města. Dále Černín, Svatá, U křížků, Křižovatky, Skryje, Týřovice, Višňová, Roztoky u Křivoklátu, cíl RS Ludmila. Pumpy jsou v Hostomicích a ve Zdicích . Příjezd cca v 16.00.
6. etapa ST: také dále přes letiště, Suchodol, Občov, Příbram, Bohutín, Vranovice, Rožmitál pod Třemšínem, Věšín, Míšov, Borovno, Hořehledy, Spálené Poříčí, Lipnice, Mešno, Kakejcov, Mirošov, Dobřív, Hůrky, Holoubkov, Těškov, Lhota pod Radčem, Zbiroh (tady na náměstí zastávka na seřazení), Týček, Líšná, Křižovatky, Skryje, Týřovice, Višňová, Roztoky u Křivoklátu, cíl RS Ludmila. Příjezd v cca 18.00. Pumpy jsou v Příbrami, Rožmitále, Zbirohu.
Délka výletu Praha (Žižkov) - Roztoky je cca 130 km ve verzi MZ a cca 190 km ve verzi ST.
INFO: trasa MZ je aktuálně projeta, ST pouze částečně. Protože se převážně jede po okreskách tak bacha na mokro (hlavně v lesích křivoklátských) a zejména na spadané listí a jehličí, setsakra to po něm klouže. Jinak silnice jsou vcelku a překvapivě kvalitní, něco trochu hrbolatého je jen v úseku před Skryji. Kdo to letos povede se ještě neví (mně se moc nechce), prostě to poznáte v sobotu...
Prosím všechny účastníky, aby si včas natankovali a neskončili se suchou putnou ještě uvnitř Velké Prahy, jako někteří z nás rok co rok. Myslím si že v klidu natankovat na startu či při přestávce není zase tak velká obtíž (přesto se nás vždy tak deset - dvacet ptá na pumpu, že jsou ouplně "prázdní". Hmmm.... Po cestě v hlavně v hlubokých lesích křivoklátských zrovna moc pump nebude a kanystry s benzínem jakož i cisterny pořadatel nezajišťuje.
Pro ty, kteří mají zájem zůstat i přes noc - pro jistotu si vezměte s sebou spacáky - možnost přistýlek, ubytovací zařízení není nafukovací (max. 66 lůžek plus přistýlky).
Počasí zatím vypadá tak 50 - 50 (fifty - fifty po našem), líp než minulé víkendy asi těžko může být, nicméně jezdit v suchu a teple dovede každej trouba a paďour, že. Tak přeju všem, kteří přijedou a pojedou, pěkný výlet, ať se ve zdraví a pokoji projedou a dojedou a dobrou zábavu.
Za JAWA klub Praha
Jirka Bašný
No a jak to nakonec všechno dopadlo? Podívejte se...
Po zkušenostech let minulých kdy jízdy Jawa klubu připomínaly daleko spíše davové silniční jednostopé šílenství než vejlet na zahájení či ukončení sezóny jsme letos naši ukončovačku chtěli pojmout jako opravdu komorní akci jen pro členy klubu a přátele. Takže následovalo totální informační embargo, ukončovačka se ztratila ze všech kalendářů motoakcí co jich jen je a mlčeli jsme jako ryby (tedy, skoro všici... )
Návrh že by se jelo zase na Jawách jako na jaře byl velkou většinou členstva smeten ze stolu, no ono drandit na letitých strojích není jen tak. Za cíl jsme vybrali osvědčené letovisko Ludmila u Křivoklátu na pravém břehu Berounky. Tejden před akcí jsem si byl trasu project v krásném počasí pohodového babího léta, hlavně jsem si s pomocí Máry obhlédl příbramské letiště, takto dějiště našeho tradičního sprintování.
Sobotní ráno je pošmourné, chladné, nicméně neprší což je fajn. Vyrážím z domovních vrat brzo, brzičko, abych byl na místě první a měl čas na focení a kecání. Tohle všechno byl dost naivní předpoklad, protože když před devátou dorazíme před školu na náměstí Barikád, už tu stojí skoro třicet mašin, z valné části mě ne zrovna povědomých ksichtů. Z Jawáče jsem tu první. Takže náš předpoklad nevyšel, tihle všici se přeci museli podrobnosti nějak dozvědět. Popravdě, pár jich volalo ve čtvrtek do klubovny, kde Zimník samozřejmě odpovídal, no a taky asi existuje šuškanda a tichá pošta:).
. . Následující hodinu přijíždějí další a další, známí, neznámí, mezi nima i poměrně početná grupa kámošů a kámošek z motokonference. Zdraví se, haleká se, kecá se v hloučcích větších či menších, prostě jako obvykle.
Jako obvykle se také (tradičně) opožděně dostaví slovutný pan president na svém novém Navigatoru. S jeho pozdnějšími příjezdy už naštěstí počítám ve svých časových plánech, takže jsem v klidu, znám své pappenheimské. Klasický proslov a je čas jet.
. První zastávka je jako vždy někde na kraji města kvůlivá seřazení, počkání na opozdilce, natankování a tak vůbec kolem. Pro tentokráte to "odskákala" pumpa ARAL na Chuchelské, kterou zalil dav motorkářů tak asi jako hejno kobylek dosud nesklizené pole. Autaři, kteří snad pojali úmyslu si zde natankovat mají těžkou smůlu, kličkovaná mezi různě rozházenými mašinami jim zdá se podle nerudných reakcí zrovínka nevoní. Vlastní průjezd kolem Prahy po Jižní spojce proběhl OK, akurát bouračka před Baranďákem vytvořila asi kilometrovou zácpičku. Jedouc v čele jsem zaváhal jen chvilinku, síla argumentu skoro dvoustovky mašin za mnou mě doslova vecpala mezi proudy zvolna se posouvajících plechovek. Naštěstí, asi z nás šel docela respekt, neboť nikdo nejen že neprotestoval, ale mnozí i trochu uhnuli a jen koukali co že se to děje.
. . . U pumpy stojíme skoro půlhodinku než se všichni stačí patřičně obsloužit. Je stále zataženo ale déšť jak je vidno nehrozí, takže je čas vyrazit na další etapu.
. . "Cesta vedla empírovým salónkem..." eeee co to blbnu? Jasně, cesta vede přes Radotín a v něm hore krásnejma novejma serpentínkama na Třebotov. Na pláni se peloton docela slušně roztáhne a na výjezdu z Kuchaře, kdy se po ostrém odbočení vlevo ohlédnu přes levé rameno, vidím docela impozantní pohled na několikakilometrovou šňůrku světýlek a pestrobarevných teček. Docela pěkný.... a působivý... Jeden automobilista čekající na vedlejší mě rozesmál: vida nás, ohleduplně přibrzdí, zastaví, zamává, přitom v mírném svahu drží auťák na spojce až přejedeme. Hmm, pomyslím si, kamaráde, až okolo tebe pojede stopadesátá mašina v koloně, tak už se nebudeš usmívat. Spíš bych v tvé tváři mohl vidět nervózní tik spojený s křečovitým úšklebkem, když se zpoza vozidla začne drát oblak štiplavého dýmu ze spálené spojky:-) Ale to už budu v dáli....
Finále první etapy je korunováno překrásným sjezdem do údolí Berounky a kouskem po hlavní do Karlštejna. Stavíme na jediném možném místě, bohužel:) na zákazu stání. C´est la vie...
. . Ačkoliv kolem přejede párkrát hlídka místních strážníků, evidentně jim nevadíme a nebo si netroufají, spíš však to první. Ospalému polednímu Karlštejnu přineseme docela vzruch, dokonce i západní turisti sledují ze svých monstrózních autobusů neobvyklé hemžení různobarevných chroustů na horním parkovišti. Dojíždí nás několik skupinek které se buďto ztratily nebo dojíždějí rovnou z Prahy či dalších destinací. Chlad není marginálním problémem, déšť taky nehrozí, takže situace je na konci října více než příznivá. Kuřáci polykají vysněné doušky modravého více či méně smradlavého dýmu, ti vybavenější tasí nějakou tu poživatinu a doplňují kalorie urychleně mizící z energetického hospodářství přeci jen vychladlých těl. Místnímu pumpařovi náš peloton taky odsaje pěkných pár set litříků. Jak tak přemýšlím, možná by nebylo od věci při plánování výletů se dohodnout s pumpaři a hospodskými po cestě na nějakém, mírném a křesťanském profitíčku jakožto příspěvečku do věčně bezedné klubové kasičky. Mám dojem že něco mezi pěti-deseti procentíčky z obratu by byly optimální.
Těsně před odjezdem se loučí ti z nás, kteří ukončovačku vzali jen jako půldenní výletík a vrací se domů k mastným hrncům, které jsou jim zdá se mnohem přednější. Jejich volba.
.
Přejedeme zbrusu nový most přes Berounku a po krátké zastávce u spadlých šraňků vyrazíme hore svahom směrem na Liteň. Mineme známé a profláknuté golfiště po levé straně a již je tu první postupný cíl. Volím odbočení vlevo a podél zasmušilé a zanedbané místní trati překročíme další hřeben, abychom sjeli do širokého podbrdského údolí. Tady najedu na jeho páteřní komunikaci a po ní míříme neustále dál na západ. Jede se i nadále v pohodě, provoz žádný a silnice suchá. Co víc si přát, snad trocha slunečního svitu kdyby byla.
. . Po asi desíti kilometrech uhýbáme vlevo a čeká nás cesta přes hřeben Brd do Dobříše, kde jsme si s panem presidentem dohodli polední přestávku. Jízda přes zalesněný a tím podzimně překrásně a pestře zbarvený hřeben je tím prvním vrcholem dnešní jízdy, alespoň z mého pohledu. Kvalitní vozovka, zajímavé okolí, hafo motorkářů kolem, přijatelné počasí, co více si přáti.
Vjezd do Dobříše trochu zkomplikuje objížďka, ale o ní vím z před týdne a tak mne nepřekvapí. Dovedu peloton bez úhony na náměstí a odstavíme se na stejném místě jako vloni, tj. u autobusového nádraží.
A je čas na oběd. Přeci jen, méně oblečení a kapotami nechránění kolegové jsou už prochladlí a přestávku v teple uvítají. Já se s Janou odeberu tak jako při předchozí návštěvě Dobříše do malé restauračky uprostřed placu na náměstí. Zatím je skoro prázdno, ale jen co obsadím a obložím dva stoly pro kolegy z MKF, nahrne se dovnitř spousta motorkářů a obsluze rázem přestane polední zatuchlý klídek, alébrž musí makat až se z ní kouří, stejně tak kuchyně. Přikvačí i MKFáci a rázem je plno. Naštěstí my už máme objednáno a tak v klidu konzumujeme a dopujeme se horkým tea až do druhé, kdy je tajm na odjezd. Jenom mě (nás) opět serou kuřáci kolem dokola kteří si konzumaci prostě a bohužel nedovedou představit bez vypalování zobáků. Že ostatním to může vadit je jim tak nějak jedno:-(.
Další etapa je daleko spíše etapkou, neboť vyjedeme po "staré příbramské" a po několika kilometrech na konci vísky Dlouhá Lhota zahnu vpravo a hned za novou dálnicí se rozkládá klasická vojenská diverzní letištní plocha, tak jak ji známe z Hořovic, Pacova či Mnichova Hradiště. Na západní straně od křížící silnice lítá aeroklub, východní (kratší) část je "free", no a tu obsazujeme my.
Mašiny odstavíme na stojánce a Honza Zíka vysvětlí všem kolem "zásady" našeho pohybu na ploše a co se vlastně bude dít. Jest vyhlášeno volné sprintování na 200 metrů po hlavní dráze v ose východ-západ, startovat to bude některý z opěšalých členů Jawáče. Doporučen je sprint podobných motorek které se musí domluvit mezi sebou. No a pak to vypukne. Prvních pár jízd je spíše neslaných nemastných, no ale potom skoro ve všech "bouchnou saze" a není neobvyklé vidět sprint až osmi mašin najednou, další čekají ve frontě. Blbnou a závodí skoro všici, ba i majitelé cestovních korábů se nechají zviklat, tedy až na mne, já na to dlabu. Jednak musím fotit aby z toho něco bylo, a jednak mě tyhle předháňky nic neříkají, k cestovní mašině tohle nepatří. A tak jen pozoruju a čumím. Do toho všeho pravidelně přes naše hlavy sedá aeroklubácká "čtyřistadesítka", tak je kulisa dokonalá:-)
.
.
Kdo vyhrál, není důležité, kdo prohrál, taktéž. Hlavní je že se nic nestalo, všichni si podle gusta zablbli a to je hlavní.
. . . . . . Ve čtyři končíme a převážná většina se vydává v koloně na zbytek cesty podle varianty MZ.
Peloton se znatelně smrskl v porovnání s tím davem co vyjížděl z Prahy, pořád ale nás jede kolem čtyřiceti strojů což stále reprezentuje docela slušný dav motorkářů na podzimních silnicích. Čeká nás to nejhezčí z dnešního výletu, ale nepředbíhejme.
Proháčkujeme se rybníkatou vesničkou Kotenčice, projedeme další obcí s inspirativním názvem Pičín a uzounkatou leč poměrně kvalitní okreskou se ponoříme do hlubokých brdských lesů. V několika vlásenkách patřičně zpomalím bo je tady v temných hvozdech občas vlhko a namlet si na konci sezóny by bylo nechutné.
Po asi deseti minutách lesní jízdy se před námi rozsvětlí a jsou tu Hostomice, kde zahneme vlevo na hlavní směrem na Zdice. Otevřenou planinou se podél lokálky dostaneme až na státovku spojující Příbram a Zdice, pojedeme plzeňskou dálnici a jsme ve Zdicích.
Tady bychom měli zastavit, ale pohled přes rameno napoví že všichni jsou na dohled a tak pokračuju dál přes střed města. Ten objedeme a hned za ním opustíme "starou plzeňskou" a vrhneme se opět do lesů, tentokráte však křivoklátských.
Prudce vystoupáme na náhorní planinu křivoklátských hvozdů, které nás na dlouhou půlhodinku pohltí. Jedinou výjimkou je průsek kolem Kublova, který lízneme po jižním okraji a pak zase šup pod stromy. Nulový provoz, víceméně dobré a čisté silnice (až na pestrobarevné listí sem tam rozeseté po asfaltu, ale to nevadí), prostě pohoda, alespoň to tak cítím.
Na lesní křižovatce uprostřed pustých lesů (místopisně zcela nevynalézavě nazvané "Křižovatky") uhneme vlevo a pustíme se do pro někoho problematičtější části vejletu. Silnička je opravdu ta nejvedlejší co jich tu kolem je, no a její stav i povrch tomu odpovídá. Kámoši na supersportech jistě nadávají do svých integrálek a svolávají blesky a hromy na moji plešatici, mě je to však buřtem, ať si brblaj nebo si můžou příští trasu naplánovat sami, žejo:).
Pěkně pomaloučku se promotáme skoro desítku kilometrů lesy, lesy a nic než lesy, než dlouhým klesáním sjedeme do lufťácké vesnice Skryje, rozkládající se na holém svahu nad Berounkou. Zde využiju ohromného a prázdného placu na návsi a zastavíme na přestávku.
. . Poslední kousek cesty podél Berounky je již v pohodě, silnice je lepší, provoz žádný a tak je možno i počumovat po okolí. Nikde nestavíme až po přejezdu nového mostu přes Berounku v Roztokách a pár set metrech po pravém břehu na prostranství před střediskem Ludmila.
Ubytování je trochu chaotické, pan majitel poněkud nezvládá a není až tak připraven, nicméně po chvílích emocí a zmatku se vše pomalu dostává do normálu, takže se můžeme normálně a lidsky ubytovat.
Další trocha zmatku nastane s místama v sále, neb je nás trochu dost a než se usadíme, lezeme si chvilku po klínech a na nervy. No ale konec dobrej, všechno dobrý... Další program je tradice, večeře a poté hodnocení z úst samotného Nejvyššího.
Naneštěstí (tedy pro nás MKFáky) se zbytek večerní zábavy nese zcela v duchu Jawáče. Co to je? Jednoduchý, vezme se co nejsilnější aparatura, do ní se něco vloží a hlavně, ovladač "Volume" musí jít na doraz "MAX". To je vše, v tom si Jawáč (tedy jeho mladší většina) libuje jako kapři v rybníce a jiný druh zábavy prostě nezná. Pakliže něco chceš sdělit sousedovi u stolu, zařveš mu to z deseti centimetrů do xichtu a doufáš že porozumí. Kolegové naproti u stolu jsou asi tak dosažitelní jako kdyby byli na druhým konci galaxie. Hm, no na tohle nemám nervy, a se mnou i zbytek našeho MKF stolu. Takže vyřešíme rázně problém zaplnění sálu tím že zbaběle vyklidíme pozice a odsuneme se do pryč. Vedle ve vejčepu je plno a řev (muzika se tomu randálu halt nedá ani při sebevětší toleranci říkat) dolýhá až sem, takže pokračujeme v ústupu. Venku je naštěstí vlaho a přijatelně a tak se rozesadíme na zápraží na "letní" verandě. Tady je fajn, poměrně teplo, čistej luft, přes zeď je muzika tak akurát přijatelná kulisa a tak strávíme zbytek večera kecama venku, dovnitř se projdeme jen pro pitivo a případnou baštu. Tento způsob zásobování se Pepovi a Markétce (a množství alkoholu v jejich obězích) zdá příliš konvenční a tak se přesouvají do výčepu oknem, vypadají jako gigantické rosničky.
Na kutě se odsouvám někdy kolem druhé, ještě vysrknu flašku Mattonky a šup do pelechu. Spí se v pohodě.
Ráno jsme s Bašnou již tradičně v pohodě (o všech kolem se to říci rozhodně nedá), sbalíme se, posnídáme a vyrazíme na cestu domů, kam přichvátneme lehce po poledni. Asi hodinku po příjezdu začne drobně leč vytrvale pršet. Klika:-)....
A tak skončila letošní ukončovačka. Jaká byla? V pohodě, tedy až na tu nešťastnou večerní zábavu. Jestli tohle bude trend Jawáče (a jako že asi bude, na to si můžu klidně vsadit) tak asi skončím s mojí večerní účastí na těchto akcích a buďto pojedu domů a nebo si s kámoši stejného smýšlení najdeme poblíž cíle naše vlastní ubytování abychom si zrealizovali vlastní zábavu podle vlastních kritérií. Druhé (optimální) řešení je aby pohostinství mělo dvě oddělené místnosti, jednu pro randálníky a jednu pro kliďase, kde se dá pokecat. Je blbý když se sjedeme z celý republiky, máme si toho dost co říct a pak se ani neslyšíme.... Tož tak.